Cor et Vasa 2010, 52(4):244-251 | DOI: 10.33678/cor.2010.060

Angioplastika renální tepny: indikace, technika výkonu a dlouhodobé výsledky

Michael Želízko^1,*, Marcela Bürgelová², Vladimír Pořízka¹, Vladimír Karmazín¹, Vladimír Teplan²

¹ Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny

² Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

Cíl: 1) Zhodnotit incidenci významného ostiálního aterosklerotického postižení renálních tepen u nemocných indikovaných ke koronaro-grafii na podkladě angiografie, 2) zhodnotit charakter lézí pomocí angiografie a intravaskulárního ultrazvuku, 3) určit charakteristiky plátu pomocí metody virtuální histologie a 4) upřesnit indikace k perkutánní transluminální renální angioplastice (PTRA) na základě klinického sledování přínosu výkonu za jeden rok a určit prediktory účinnosti PTRA.

Metody: Nemocní s významnou stenózou renální tepny dle angiografie byli vyšetřeni pomocí intravaskulárního ultrazvuku (IVUS), metodou virtuální histologie (VH), perfuze ledviny byla hodnocena metodou "renal frame count" a "renal blush grade". Nemocným byla provedena angioplastika renální tepny technikou primární implantace stentu a všichni byli dále sledováni nefrologem po dobu jednoho roku.

Výsledky: Významnou stenózu renální tepny jsme prokázali u 0,9 % kardiologických nemocných. U 35 nemocných (18 mužů, 17 žen, věk 68 ± 7,9 roku) bylo provedeno 41 PTRA. Diametr stenózy byl 61,2 ± 9,3 % angiograficky (kvantitativní angiografie - QCA) oproti 63,9 ± 7,8 % pomocí IVUS a plocha stenózy byla 78,5 ± 9,8 % angiograficky oproti 79,3 ± 9,1 % pomocí IVUS (r = 0,43, p < 0,01). Složení plátu dle virtuální histologie bylo fibrózní (57,7 ± 11,3 %), fibrózně tukové (27,8 ± 15,3 %), s kalcifikacemi (4,5 ± 5,8 %) a difuzně uloženými nekrotickými hmotami plátu (10,1 ± 7,6 %), pláty s tenkou intimální slupkou a nekrotickým jádrem jsme neprokázali. Technická úspěšnost PTRA byla 100% bez kardiovaskulárních komplikací či reintervencí během hospitalizace. V průběhu sledování (12,9 ± 4,6 měsíce) došlo ke statisticky významnému poklesu systolického krevního tlaku z hodnot 166,4 ± 21,0 mm Hg na 148,5 ± 23,8 mm Hg (p = 0,01) a diastolického tlaku z 83,5 ± 11,4 mm Hg na 78,6 ± 7,6 mm Hg (p = 0,05). Hodnota kreatininu klesla z 132,71 ± 52,11 μmol/l na 130,6 ± 74,3 μmol/l (p = 0,05), počet antihypertenziv poklesl nevýznamně (z 3,60 ± 1,26 na 3,31 ± 1,55 - NS). Klinického úspěchu bylo dosaženo u 28 z 35 nemocných (80 %), u sedmi nemocných byl výkon bez pozitivního efektu. Analýzou nebyl nalezen žádný faktor (klinický, angiografický, IVUS, VH, renální průtok ani hodnota kreatininu) ve vztahu k predikci účinnosti perkutánní transluminální renální angioplastiky.

Závěry: Incidence významné stenózy renální tepny je u kardiologických nemocných kolem 1 %. Histologicky jsou stenózy tvořeny chronickými fibrózně kalcifikovanými pláty s nízkým indexem vulneralility. Angiografické hodnocení významnosti stenózy významně koreluje s metodou intravaskulárního ultrazvuku. Perkutánní transluminální renální angioplastika je bezpečná metoda s úspěšností výkonu 100 % a klinickým účinkem u 80 % nemocných. Predikce klinického neúspěchu PTRA není na základě námi hodnocených para-metrů možná.

Klíčová slova: Stenóza renální tepny; Hypertenze; Renální angioplastika; Intravaskulární ultrazvuk; Virtuální histologie

Zveřejněno: 1. duben 2010  Zobrazit citaci