Cor et Vasa 2009, 51(11):767-772 | DOI: 10.33678/cor.2009.190

Současná léčba pacientů s akutní a subakutní plicní embolií s ohledem na nově publikovaná doporučení diagnostiky a léčby tohoto onemocnění

Aleš Král^1,*, Jan Bělohlávek¹, Vladimír Dytrych¹, Ondřej Šmíd¹, Štěpán Havránek¹, Jan Kaván², Jiří Widimský³, Aleš Linhart¹

¹ 2. interní klinika kardiologie a angiologie

² Radiodiagnostická klinika, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

³ Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika

Východisko: Riziková stratifikace a výběr terapeutického postupu u pacientů s akutní plicní embolií (PE) jsou ztíženy nedostatkem klinických údajů z velkých prospektivních randomizovaných studií. Recentně publikovaná česká a evropská doporučení diagnostiky a léčby akutní PE se liší v nomenklatuře a v některých aspektech rizikové stratifikace.

Cíl: Autoři prezentují hypotetické srovnání obou doporučení a dopad jejich odlišností na rizikovou stratifikaci a z toho vyplývající výběr léčby na vlastním souboru nemocných s akutní a subakutní PE.

Metodika: Studie byla navržena jako retrospektivní analýza souboru 209 konsekutivních nemocných hospitalizovaných na pracovišti autorů v období od ledna 2003 do října 2008 pro symptomatickou akutní a subakutní plicní embolii; byli léčeni podle v té době dostupných doporučení. Je zhodnoceno rozdělení do podskupin na základě klinické závažnosti PE podle českých doporučení (masivní, submasivní, malá) a evropských doporučení (vysoce riziková, středně riziková, nízkoriziková).

Výsledky: Na základě českých doporučení byla PE zhodnocena jako masivní u 45 pacientů (21,5 %), jako submasivní u 93 pacientů (44,5 %) a jako malá u 71 pacientů (34 %). Podle evropských doporučení byla PE hodnocena jako vysoce riziková u 36 pacientů (17,2 %), jako středně riziková při hodnocení přítomnosti dysfunkce/přetížení pravé komory podle echokardiografie a elevace troponinu I u 106 pacientů (51 %), při současném hodnocení BNP u 112 pacientů (53,6 %). Podle hodnocených kardiomarkerů by do skupiny s nízkým rizikem patřilo 67, resp. 61 nemocných (32 %, resp. 29,2 %). Rozdíl v počtu PE klasifikovaných jako masivní vs. vysoce rizikové byl dán skutečností, že u devíti pacientů s echokardiografickým průkazem dysfunkce/přetížení PK byla PE klasifikována jako masivní jen na základě prodělané synkopy při absenci dalších známek hemodynamické nestability; časná mortalita v této podskupině byla ale nulová. Rozdíl v zastoupení dalších forem PE podle obou klasifikací byl dán tím, že u desíti pacientů s malou PE byla plicní embolie klasifikována jako středně riziková jen na základě zvýšené vstupní hodnoty kardiomarkerů.

Závěr: Naše porovnání v současnosti platných dvou doporučení pro diagnostiku a léčbu PE ukazuje, že riziková stratifikace a z toho vyplývající případný výběr léčby se v obou doporučeních v některých aspektech liší. Na základě našich údajů se zdá, že synkopa u pacientů bez přetrvávajících projevů hemodynamické nestability nemusí být známkou zvýšeného rizika. Budou nutné další analýzy a prospektivní srovnání, aby nedocházelo ani k podcenění, ani přecenění individuálního rizika nemocných s PE.

Klíčová slova: Akutní plicní embolie; Riziková stratifikace; Doporučení

Zveřejněno: 1. listopad 2009  Zobrazit citaci